Věci plynou od okamžiku k okamžiku; snažím se jim jen přizpůsobit.

Mám pocit, že jsme neustále zahlcováni obrovským množstvím informací, které se na nás valí ze všech směrů. Téměř každý den jsou různé incidenty okamžitě překryty jinými událostmi nebo nějakou náhodnou tragédií. Můj mozek už to přestává stíhat. Díky internetu a sociálním médiím můžeme vcelku jednoduše vidět, co se děje, daleko od nás, na druhé straně naší planety, ale přitom si zapomínáme všímat úžasných věcí, které máme přímo pod nosem.

Asi proto mířím k určitému zjednodušování, k prostému vnímání barev a tvarů; k obyčejnějším nebo banálním věcem. Nejvíc mě inspirují zvířata, okolní krajina, symboly, atmosféra vesnice, fotografie, knihy nebo třeba osobní vzpomínky. Konkrétní témata si potom vybírám instinktivně. Nezáleží mi ani tolik na tom jak a co přesně tvořím. Myšlenky, které se mi právě honí hlavou, skládám do obrazových koláží, které v průběhu malování neustále přezkoumávám, přemalovávám a měním.

Zajímá mě napětí, nerozhodnost, melancholie, protiklady, osudovost a také rovnováha; a hlavně krása, moje verze krásy...